1. Kapitola

1. kapitola

        Konečně se ozvalo vytoužené zvonění. Amanda spěšně naházela věci do kabelky a rychlou chůzí se vydala k aule, kde měla sraz s kamarádkami. Bože! Byl poslední den školy, ale všichni se samozřejmě museli učit. Jenom proto, že jejich škola chtěla dostát své pověsti. Amanda nevěřícně zavrtěla hlavou, když vtom si všimla automatu na kávu. Rychlými kroky k němu přešla a prohlížela si nabídku. Co si jen dá? Už opravdu potřebovala kofein a cukr,  tohle dopoledne nebylo k vydržení. Rozhodla se pro Caffé latté a naházela dovnitř drobné. Zrovna chtěla stisknout příslušné tlačítko, když jí někdo opatrně poklepal na rameno. Překvapeně se otočila a uviděla hubeného shrbeného kluka ve velikém svetru. Skrz své tlusté brýle na ni vykuleně zíral a očividně se ze sebe snažil něco vypravit. Amanda spatřila jeho rovnátka se zbytky jídla a úplně jí to stačilo. Odvrátila se a tak, aby se na něj nemusela moc dívat, vytáhla z kabelky kartičku se svým podpisem a konečky prstů mu ji lhostejně podala.
,,Díky, fakt moc," vypravil ze sebe šišlavě a Amanda jen s naučeným úsměvem přikývla. Jakmile se otočil k odchodu, vrátila se k automatu a otráveně si odfrkla. Oni snad nikdy nepřestanou. Totiž, ona a její tři kamarádky byly na své škole doslova živoucí legendy. A proč? Patřily mezi nejkrásnější dívky na škole, byly předsedkyněmi všech školních klubů (tedy pokud ty kluby byly natolik populární, aby jim věnovaly pozornost) a díky svým úspěšným rodičům měly vstup na všechny V.I.P. akce. A navíc - na začátku roku vyhrály celostátní návrhářskou soutěž (chodily na Střední Školu  Návrhářskou) za nejlepší večerní šaty, tím se dostaly do všech známých časopisů nejen pro teenagery a jejich popularita jen vzrostla.
Ten šprt konečně zmizel, ale Amanda zahlédla v nebezpečné blízkosti další tlupu svých obdivovatelů, sice o dost hezčích, než tenhle, ale pořád stejně otravných.
,,Čáu," zamával na ni jeden z těch nejhezčích. Usmála se a také zamávala, ale nehodlala se s ním vybavovat. A tak radši hned zapomněla na svou kávu, otočila se na patě a vydala se k původnímu cíli.
    Vicky na svůj skicák přidala podpis a opatrně ho položila do složky. Právě jí skončila hodina figurální kresby, na které měly modelu nakreslit svůj vlastní návrh oblečení. Tohle byla Vickyina oblíbená hodina. Ani jí nevadilo, že musí v tak hezký den sedět ve škole, protože stejně zrušili všechny předměty, kde se musí přemýšlet, jak s oblibou říkala Amanda. Ale stejně by byla nejraději někde kilometry daleko, například na motorce, a řítila by se obrovskou rychlostí... Vicky se zasnila. Ale pak si vzpomněla na realitu. Když si naposledy koupila malý pomalý skůtr, skončil ve šrotu. Její zasnění se změnilo v zamračení.  Dlouho už nepodnikla něco pořádně zábavného a nebezpečného, něco, co jí ostatní vymlouvají a rodiče zakazují. Poslední dobou jen sedí ve škole a odpoledne nakupuje. Ne že by nákupy neměla ráda, ale někdy potřebovala zažít něco opravdu zábavného. Zazvonilo, což ji vytrhlo z myšlenek a tak se rychle sehnula pro svou kabelu, složku vzala do podpaží a vyrazila ze třídy. Vtom ji zastavila skupinka dívek, které byly všechny stejně oblečené. Vicky došlo, že na sobě mají přesné napodobeniny toho, co si ona oblékla včera a uchichtla se. Tohle už opravdu přehánějí.
,, Čáu Vicky! Ukázala bys nám tvůj návrh? Prosím!" Pištěly jedna přes druhou. Vicky si jen povzdechla a na zlomek sekundy otevřela složku. Přece jim to nebude jen tak ukazovat! Ještě by to skončilo jako s tím včerejším oblečením.
Věnovala jim zamračený pohled a protáhla se mezi nimi. Rychle prošla chodbou a doufala, že pro dnešek má už od těch věčných obdivovatelek a obdivovatelů pokoj. Bylo to vážně otravné, a čím víc si je snažila držet od těla, tím víc všichni vtírali. Už se konečně dostala ke své skříňce a natočila na zámku správný kód, když za sebou uslyšela něčí hlas. Otočila se a uviděla vysokého světlovlasého kluka. Konečně začala poslouchat, co vlastně říká.
,,- jsem si myslel, jestli bys se mnou nechtěla jít." S nadějí se na ni zahleděl štěněcím pohledem. Vicky jen nechápavě zamrkala. Naprosto nechápala souvislosti. Proč by s ním měla někam chodit, když ani neví, jak se jmenuje? Asi ho měla začít poslouchat dřív.
,,Promiň, co jsi říkal?"
,,Ptal jsem se, jestli bys se mnou nechtěla jít dneska do kina," zrudl a nervózně přešlápl na místě.
,,No, zrovna dneska nejsem v L.A., ale jestli chceš, máš pozvání na mou narozeninovou párty. Fakt sorry," snažila se zamaskovat skutečnost, že s ním nikam jít nechce. Přece jen ho nechtěla odbýt s tím, že on není její typ.
,,To se vsaď, že přijdu! Vezmu i kámoše!" Celý se rozzářil a Vicky se zastyděla, že by byla radši, kdyby na oslavu nemohl, ale jakmile zmizela za nedalekým rohem, jen jen lhostejně pokrčila rameny. ,,Eh, jo..." Rychle zamkla skříňku a vyrazila k aule.
       Alex si z vlasů stáhla tmavě modrou látkovou čelenku, kterou používala na sport. Zrovna jí skončil tělocvik, kde dneska měli trénink florbalu. Přestože s ní nehrály její kamarádky, s kterými byla ve školním týmu, její družstvo vyhrálo. Byla nad míru spokojená. Až na tu autogramiádu potom. Bože. Oblékla se a pročísla si vlasy. Zapnula své páskové sandály na jehlách a vydala se směrem k aule. Prošla kolem plakátů, na kterých byla ona se svými kamarádkami. Protočila oči a vložila si do úst jahodovou žvýkačku. Jejich fanklub se zřejmě hodně činil. Když vyšla z chodby, do očí ji zasáhlo ostré světlo. Co to ksakru je? Někdo ji fotil. A nebyl sám.
,,Aléx, koukni se sem," zaječela nějaká holka a znovu stiskla spoušť.
,,Kam? Ježiš, nemám čas," Alex si dala před obličej ruku a prodrala se hloučkem. Chvíli utíkala, ale moc rychle to na jehlách nešlo. Ale utekla jim. Zpomalila a vyfoukla růžovou bublinu. Za chvilku bude u auly. Tam bude klid.
            ,,Melaný!" Protáhla učitelka gymnastiky s neurčitým přízvukem. ,,Propni ty kolena. Ale jde ti to skvěle, myslím, že nás budeš reprezentovat i v další sezóně."
,,No to určitě. Kašlu na tebe," zamumlala si Melanie pro sebe a posadila se. Ať ta čúza na další přemet rychle zapomene. Už toho má dost. Navíc už dávno zvonilo a ona má sraz s kamarádkami. ,,Jistě! Ale mohla bych už jít?" Otázala se medovým hlasem a vstala. Učitelka jen pokývala hlavou a propustila ji.
Melanie se rozběhla do šatny a rychle si sundala dres. Snad to stihne. Přetáhla si přes hlavu fialové minišaty a otočila se k zrcadlu, aby si upravila účes, když někdo bez zaklepání vstoupil do místnosti. Vylekaně se otočila a popadla kabelku. Nějaký kluk. Podezřívě si ho prohlédla. Neznala ho.
,,Melanie!" Vykřikl, jako by byli staří známí. Udělala krok zpět. ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli jsem pozvaný na tu vaši slavnou párty. Mluví o tom celá škola!"
,,No, myslím že jo," odpověděla kladně, co kdyby to byl nějaký psychopat. Rychle kolem něj proběhla a zabouchla za sebou dveře.
       Všechny už seděly na lavičce v aule, když Melanie přiběhla.
,,Fakt se omlouvám, ale ta učitelka děsně zdržovala. A ten debil taky."
,,V klidu, mě zase pronásledovaly šílený holky a pak mě nějakej neznámej kluk pozval na rande, ale řekla jsem mu, ať radši přijde na tu naši party!" Vicky se na Melanii široce usmála jedním ze svých mála úsměvů a poplácala místo vedle sebe. Melanie se vedle ní vděčně svalila.
,,Tss, tebe alespoň nikdo nefotil. Jestli ty fotky zveřejní, tak je přetrhnu!" Postěžovala si Alex a znovu vyfoukla bublinu.
,,A co ty, Am?" Dívky s očekáváním v očích pohlédly na zdrcenou Amandu. Věnovala jim lítostivý pohled.To jim stačilo.
,,Zase ten šprt?"
,,Zase." Amanda jen zkřivila obličej a všechny se začaly smát. Vtom je přehlušilo zapraskání v reproduktorech  a ozval se ředitelčin hlas: ,, S radostí vám oznamuji, že máte prázdniny!"
,,Nekecej,” zamumlala Alex a smetla si ze školního blejzru imaginární smítko.
,,Ó, věčné díky, že jste vnesla moudrost do našich zatracených životů,” pronesla Vicky posměšně a nakopla kulatou špičkou svých semišových botek zmačkanou plechovku od RedBullu.
Dívky vstaly z lavičky a vydaly se na školní parkoviště, kde je čekalo černé BMW X6 Amandina otce. Prázdniny pro ně začaly hned, jak se zavřely dveře auta.
          ,,Takže,”promluvila první Amanda a uhladila si sukni, ,,co podnikneme?”
,,Co třeba nákupy na Rodeo Drive?”rozzářila se Melanie, protože jestli byla na něčem opravdu závislá, tak na krásném oblečení. Jako ostatně všechny přítomné.
,,Taky možnost. Včera jsem v jednom časopise viděla skvělou hippie čelenku, kterou za každou cenu musím mít, ” objasnila všem Vicky, když se pohodlně usadila u okýnka a kabelku odložila na zem.
,,Retro, to je boží,” přitakala Alex a s cvaknutím otevřela svou kabelku se zlatým zdobením.
,,Am, můžu si dát ty skicáky dozadu?” ozvala se ještě Vicky.
,,Jasně, že se ptáš. Vždyť všechny dohromady jezdíme snad celou věčnost,” pokrčila Amanda rameny.
,,To je pravda. Už od mimin, co?” dala jí za pravdu Vicky, pousmála se a přehodila složku s výkresy přes opěradla.
,,A od novýho života,” konstatovala Alex, která v Los Angeles nebydlela odjakživa jako její kamarádky, ale v deseti letech se sem přitěhovala s rodiči z New Yorku. Její nové kamarádky toho o jejím starém životě moc nevěděly, ale aby ji mezi sebe přijaly, stačilo jim, že je z velkýho města, dobře se obléká a je s ní sranda.
,,Ale někdy mi připadá, že se s tebou známe děsně dlouho.”
,,Šest let ti připadá krátká doba?” Alex nevěřícně protočila oči.
,,Jak se to vezme. Ještě zajdeme do Starsbuck, ne? Potřebuji do krve trošku kofeinu. A kdybych na kávu čekala šest let, rozhodně by to byla dlouhá doba,”nakrčila obočí Vicky a podepřela si loket o polstr sedadla. Tohle auto bylo skvělý.
,,Jo, to nejsi jediná,” doplnila ji Alex, ,,učitelé by si měli dát voraz, dneska na výzo jsme tam museli sedět snad až do jedné.” Všechny souhlasně zamručely. Řidič na nic nečekal a rozjel se směrem k obchodnímu centru.
,,Máte někdo nějaké drby?" pohlédla na ně se zájmem Melanie. Ostatní dívky jen  pokrčily rameny. Nechtěly si sdělovat novinky před řidičem.
        ,,No, prý budeme mít nového učitele," ozvala se po chvíli Vicky lhostejným tónem, když už ticho bylo neúnosné.
,,Bože, koho to zajímá? Nějakej učitel! To už je starý, slyšela jsem to ráno," zamračila se na ni povýšeně Amanda a zastrčila si pramen černých vlasů za ucho, aby jí nepadaly do očí. Přátelská atmosféra najednou zchladla o několik stupňů. Bod mrazu.
,,Ježiši Amando, už zase začínáš? Máš snad něco novějšího?" Zaúpěla Alex a otočila od okna svou blonďatou hlavu a znuděně na ni pohlédla.
,,Slyšela jsem, že Lindina párty byla dost velkej propadák," ušklíbla se Amanda, která se zrovna zabývala prohlížením své dokonalé manikůry.
,,Se divíš, když pozvala jen holky?" rozesmála se pobaveně Melanie a popotáhla si svůj fialový top, který jí padal z jednoho ramene.
,,Hele, už jsme u Starsbuck," prohlásila otráveně Vicky a rychle vystoupila z auta. Tahle hádka opravdu překračuje hranice snesitelnosti. Ne že by se Vicky nerada hádala. Někdy si to vyloženě užívala a jindy prostě vybuchla zlostí a naschvál celému světu se chovala, že ostatní neexistují, nebo prostě dělala všechno naopak, než se po ní chtělo. Věděla, že to je dětinské, ale nemohla se toho jen tak zbavit. Asi by se neměla tvářit, že jsou její kámošky s tou hádkou trapné, ale nesnášela, když se blízko ní hádal někdo jiný.
,,Tak jdem vstříc prázdninám," vyplázla Alex jazyk na řidiče, který to komentoval jenom zakroucením hlavy.
Tak i ostatní dívky vystoupily v hmatatelně zlosté náladě z auta a zamířily do kavárny.
       Vicky si upravila své dlouhé kaštanově hnědé vlasy a ostrou chůzí přešla malé parkoviště. Jestli se takhle budou hádat celé prázdniny, bude to opravdu na nic. Posuvné dveře na čidlo se otevřely a do tváře jí zavanul studený vzduch klimatizace, což trochu zmírnilo její zlost. Prudce zastavila a zezadu do ní narazila Alex.
,,Ou! Co blbneš proboha!” Sepsula ji Alex, ale hned si uvědomila, že se nechce hádat jako Amanda.
,,Promiň, jen jsem se na chvíli zamyslela,” omluvila se Vicky, ale z hlasu se jí zcela nevytratil rozčilený podtón.
,,Chápu, tak pokračujeme,” zazubila se na ni Alex a vykročila směrem k nejbližššímu volnému stolečku.
     ,,Uzavřeme drby, Lindina párty byla out," rozhodla Amanda, když došla ke stolečku, sedla si a začala se přehrabovat ve své nové značkové kabelce.
 ,,Hmm...” zamumlala Vicky. ,,Neměly bychom plánovat naši párty?” Dívky totiž každoročně pořádaly společnou narozeninovou oslavu, a i když měla narozeniny každá v jinou dobu, slavily je vždy spolu v létě.
,,Nejprve musíme vymyslet, co budeme dělat o prázdninách! To je přední,” usoudila Melanie a přehodila si nohu přes nohu.
,,Já to vyřešila za vás!” podotkla Amanda důležitě a podala jim seznam. Alex se za jejími zády zapitvořila nad jejím povýšeným  chováním. Ostatní dívky dusily smích v dlaních. Amanda jim věnovala nechápavý pohled a otočila se na Alex. Ta jen předstírala, že si musí nutně zapnout přesku rafinovaných sandálků na podpatku. Poté poklepala na seznam pěstěným nehtem a založila si ruce na hrudi. Dívky se sklonily nad papírem s monogramem A.S. a konečně se daly do čtení.






    Prázdninový program:

-1)Týden: Nakupování, relaxace  a procházky s mazlíčky
-2)Týden: Prázdniny na jachtě v Karibiku
-3)Týden: Nakupování a návštěva kosmetického salónu ☺
-4)Týden: Balení kluků
-5)Týden: Výlet do Španělska (!!!)
-6)Týden: Celotýdenní výuka modelingu
-7)Týden: Večírky a party :*
-8)Týden: Příprava na další ročník (samozřejmě ne
učení, ale vzhled!!!)

Dívky se podívaly na seznam a souhlasně pokyvovaly hlavou.
,,Tohle já vážně beru! Španělsko je néj!” usmála se konečně Vicky. Alex začala studovat seznam. ,,Hm... ,”mumlala si pro sebe. ,,Jo! Večírky a party? Tak to se mi líbí!” zamručela spokojeně.
,,Vidíte, dokážu se vám všem zavděčit, že, Melanie?”usmála se samolibě Amanda.
,,To jo, ale nechápu kdo zaplatí to Španělsko. Ty?” podotkla stejně nadřazeným tónem Melanie.
,,Hele, o to se my přece nemusíme starat, ne?”poukázala Vicky a zamávala kreditkou.
,,Tak díky,” zamračila se na ni Melanie a uraženě se otočila na Alex.
,,Jak tak vidím, tak byste všechny potřebovaly velkou dávku latté s cukrem a s vanilkou, ale teď mám na něj chuť já. Takže si ho beru s sebou, dáte si někdo se mnou?” zeptala se Alex a podívala se na Melanii zkoumavým pohledem.  Melanie se s přehnaným gestem vyskočila ze židle a přehlíživě prošla kolem Amandy. ,,Jasně! Potřebuju zvýšit svou hladinu cukru v krvi!” zasmála se, zavěsila se do Alex a vyrazily k pultu.
,,Amando, musíš se pořád tak nadřazovat nad ostatní? Copak ti nejsme dost dobré?”otočila se Vicky na Amandu, když osaměly. Amanda nebyla zas tak hrozná, ale jen uznávala motto, že vůdce by se měly bát, ne ho mít až moc rádi. A to Vicky rozčilovalo. Že se sama staví do pozice vůdce. Jo, Vicky věděla, že Am to nemá doma lehké, protože její rodiče se hádali, ale proč to samé dělá Amanda? Snaží se napodobit rodiče?  
,,Co? Já si jen vyjednávám respekt!”vyštěkla Amanda, která se dostala do ráže. Jasně, ony věděly, že má s rodiči konflikt, ale neví, že se nedávno rozvedli a to nejhorší je, že  ani jeden z nich Amandu nechce. Tak si svou zlost vybíjí na kamarádkách. Věděla, že by to dělat neměla, ale záviděla kamarádkám jejich rodinné zázemí.
,,No jasně, pořád ten tvůj respekt! Vždyť je to tvoje kamarádka. Jo, já zapomněla, to pro tebe nic neznamená," nedala se Vicky a rozčarovaně  Amandě zírala do očí.
,,Nestarej se!"
To už se vracela Alex s Mel a v rukou měly kelímky se sladkým nápojem.
,,Amando, v klidu!” zamračila se Mel při pohledu na rozohněnou Amandu, která se skláněla nad  Vicky.
,,Cukr! Pij!” zavrčela na Amandu Alex a vrazila jí pod nos svůj kelímek s latté. Ta se prudce zvedla ze židle, zamračeně si je prohlédla a vyběhla na záchody.
,,Doufám, že nešla zvracet,” podotkla Vicky nezřetelně, ale nevyznělo to moc starostlivě. Opravdu teď neměla náladu řešit Amandiny emocionální výlevy.
Melanie za Amandou rychle vyběhla. Otevřela dveře toalet a spatřila ji, jak na sebe zuřivě hledí do zrcadla.
,,Am?"
,,Co je?" vyštěkla.
,,Chci se ti omluvit."
,,Za co prosím tě? To jen zase Vicky musela všechny měnit k lepšímu a mluvit mi do duše!" Bouchla rukou do okraje umyvadla.
,,Jen se mě zastala. Ale to sem nepatří, Vicky sem netahej. Ona se snaží změnit všechny. Ale my by jsme měly ty svoje spory projednou ukončit," snažila se o úmluvu Melanie a opatrně se k Amandě přiblížila.
,,Ale..."
,,Amando, nech  projednou tu svoji hrdost stranou. Prostě - Kamarádky?" otázala se s nadějí. Amanda na ni nejistě pohlédla.
,,Tak dobře,"usmála se a podala jí ruku na stvrzení dohody. Bok po boku vyšly zpět ke svým kamarádkám.
,,Holky, myslím, že platíme a jdeme nakupovat!” řekla rychle Alex, když spatřila, že se nehádají a Amanda se dokonce usmívá. Všechny pokývaly hlavou a vyšly ven. Společně prožijí báječné prázdniny, pomyslela si Amanda...

Další