1. Kapitola
29.10.2012 16:07
Seděla jsem a strnule hleděla před sebe. To přece nemůže být pravda. Zdráhala jsem se tomu uvěřit. Mí rodiče nemohou být mrtví. To prostě nejde.
Tak jo. Musím na to jít racionálně. Jsou mrtví. Takže jim určitě nepomůžu. Takže o co mi jde? Teď bych měla zachránit hlavně sebe. Každou chvíli má totiž přijet moje nemilovaná teta. Dost bych se divila, kdy by to nebyla ona, kdo je zavraždil, a teď to jede dokončit. Zabít mně.
No dobře, možná vypadám jako blázen, který trpí stihomamem, ale to se může zdát pouze vnějšímu pozorovateli. Ten, kdo je do celé záležitosti náležitě zasvěcen, by nebyl na pochybách, že jsem naprosto v pořádku. Naše rodina totiž není obyčejná. Je rozdělena do dvou klanů, které se vzájemně nedokážou vystát, jemně řečeno. Tím samozřejmě myslím celou rodinu, se všemi bratranci sestřenicemi,včetně vzdálených i blízkých. Naše rodina je hodně starobylá. Jak ty dva rodinné klany vlastně vznikly, není jasné. Ale prý má být jeden klan dobrý a jeden špatný. Stratford a Chaarion. Chaarioni jsou ti dobří. A ti se snaží ten „zlý“ klan zlikvidovat, prý aby nezničili svět nebo co. A já se jmenuju Elizabeth Stratfordová. A protože já a moje rodina patříme do klanu Stratfordů, byli moji rodiče zavražděni. A protože moje teta je z klanu Chaarionů, měla bych co nejrychleji zmizet.
Rychle jsem posbírala několik nejdůležitějších věcí a naházela je do batohu. Ostatní si seženu později, ale teď si musím pohnout. Už jsem chtěla seběhnout schody dolů, když mě něco neviditelného jako by popostrkovalo směrem k ložnici rodičů. Bylo to jako závan intuice. Spěšně jsem se rozhlédla po pokoji. Do očí mi vstoupily slzy. Nadechla jsem se známé vůně. Budou mi strašně chybět. Vtom mě něco zaujalo na stolečku vedle postele. Popošla jsem a nahlédla do otevřeného šuplíku. Ležel tam starý pergamen. Opatrně jsem ho vzala do rukou a chystala se ho rozbalit, když jsem zaslechla odemykání. Teta. Schovala jsem pergamen do batohu, přeběhla k oknu a prudkým pohybem ho otevřela dokořán. Měla jsem štěstí, že jsem šla do ložnice. Kdybych chtěla projít předními dveřmi, potkala bych tetu a oknem v pokoji bych utéct nemohla, bylo nad jezírkem, takže bych na sebe upozornila a navíc bych byla úplně mokrá.
Zhluboka jsem se nadechla a skočila. S lehkostí kočky jsem dopadla na zem a jako stín zmizela v lese za plotem. Sprintem jsem běžela asi deset minut, protože jsem se otřebovala dostat co nejdál, nejlépe až na nádraží, než teta zjistí, že jsem jí unikla. Určutě se divíte, jak tak dlouho vydržím běžet. Dobrá kondička, no. Ne, dělám si srandu, ačkoliv se to v této chvíli moc nehodí. Moje schopnosti, díky kterým jsem dokázala vyskočit z okna a tak dlouho běžet, jsou záležitostí toho, že jsem na té „špatné“ straně. Chaarioni sice nemají takové fyzické síly, ale dokážou číst myšlenky a podobné věci. Každý má nějaký dar. Já ten svůj objevila nedávno. Kromě mého daru od temné strany, čili fyzické síly a zdatnosti, jsem dostala dar, který se už dlouho u nikoho neobjevil. Umím ovládat ostatní. Na lidi to moc nefunguje, ale na zvířata docela dobře ano. Třeba zrovna včera jsem musela koupat našeho koucoura a kapku jsem si pomohla. Však taky matku velmi překvapilo, jak rychle jsem to stihla. Moje máma. Ach bože! Proč se to muselo stát. Nechápu, proč jsou Chaarioni tak … krutí. Někdy mi připadá, že ti zlí jsou oni.
Dostala jsem se na dostatečnou vzdálenost od domu a schovala se do živého plotub u nějaké polorozpadlé budovy starého nádraží, které už nikdo nepoužívá. Bydlí tady jen pár bezdomovců a feťáků.
Zavrtěla jsem prokřehlými prsty, aby se mi do nich alespoň částečně vrátil cit a vytáhla z batohu pomuchlaný pergamen. Potlačila jsem výčitku svědomí, že ničím něco tak zdánlivě starého. Možná má ten papír nějakou hodnotu a já bych ho mohla prodat. Nakonec se mi podařilo papír rozložit a pustila jsem se do čtení podivně zkomoleného písma.
Ty, jenž čteš tento pergamen,
dívko ze vznešeného rodu Stradfordů.
Jsi ta, která dokáže ukončit svár,
který tak dlouho trýzní tvůj rodinný klan.
Odpověď na své otázky hledej tam,
kam tě zavede tvé jméno,
Dcero minulých.
Tak neváhej a věď, že jen číslo ti můžu prozradit.
Pět, toť to číslo vznešené, které zachrání tvůj rod.
Odstraniti To číslo musíš včas a to,
Co ti zbude, nechť správně přehodnotíš.
W.S.